† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsCDneska ráno jsem, jako každý den, šla s naší fenkou na čůrací vycházku. Prošly jsme blok, pěkně vykonaly potřebu (tedy ona, já si to pochopitelně nechala na doma) a cestou domů jsme zabrousily na zelený plácek za naším domem. Na plácek, který zdobí pár letitých stromů a jeho podlahu tvoří seschlý trávník. Aiko zvědavě očuchávala každý klacík, kámen a já pro změnu zvědavě pozorovala nebe: bude pršet? Nebo se na mě usměje sluníčko?
"Slečno?", vedle mě se vynořily dvě postavičky, jakoby prošly pomyslnou bránou času.
"Ano?" Obrátila jsem pozornost na dvě dámy, kterým vrásky v tváři tvořily podivné obrazce.
"Toho pejska sem pusťte, až tu zase budou ti parchanti jako včera!", řekla ta s brýlemi a potutelně se usmála.
Vybavila se mi parta dětí, která skotačila na trávníku, kopaly si s míčem, honily se...
"Víte, oni tak řvou, že to je hrozný. Copak tohle je místo na hraní?!"
Rozhlédla jsem se po plácku. A proč by nebylo? Hřiště tu nikde v okolí není, ani místo na kopání ne a navíc...i já jako dítě, jsem si tady hrála s kamarády...
Vrásčitá madam pokračovala v monologu: "Včera sem přišel taky pán se psem a ti kluci odešli! Konečně tu byl zase klid!"
Nechápavě jsem zakroutila hlavou. "A kde si ty děti mají hrát? Spíš bych pochopila, že se vám nelíbí, že tu chodím se psem, i když po něm uklízím poctivě každou hromádku. Ale vyhánět děti z trávníku, který tu rozhodně není pro okrasu?"
Obě dámy se ušklíbly a uraženě odešly.
Nabyla jsem pocitu, že trávníky jsou zde pro psy. Nikoliv pro děti. Alespoň podle jejich uvažování. Pes si může lítat kde chce, ale děti si zde nesmí hrát? Upozorňuji, že jsem milovník psů, tedy můj názor není nijak jednostranný. Ale čeho je moc, toho je příliš. Hřiště tu vymizela stejně, jak pradávní ještěři a tak se skutečně jediným místem pro dětské hry stávají travnaté plochy u domů.
A že děti křičí? Samozřejmě, že křičí. I my ječeli a smáli se, a výskali při hrách. A jsem si jistá, že stejně tak hlučné byly i ony dámy před šedesáti lety. Bohužel, člověk si často pamatuje pouze to, co si pamatovat chce. Možná by tito lidé uvítali, aby si psi hráli kde je libo a děti chodily spořádaně na vodítku. Pak už by jen zbývalo, naše děti naučit štěkat, ale pochopitelně potichu, aby to nikoho příliš nerušilo...
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsC
A hrozně moc mě to unavuje. Jenže je to všechno nějak ve mně a nemůžu se přes to přenést.... A co hlavně, přistihla jsem se, že víc než často myslím na to, jaké by to bylo žít BEZ NĚJ....
Jsem někdy jak na houpačce. Občas jsem opět tou malou holkou, která neví co chce. Tedy: já samozřejmě vím, co chci, ale to je jaksi nedosažitelné.
Tak nějak mě stále víc a víc obklopuje vědomí (nebo jistota?), že to celé je špatně. A že se v tom plácáme oba.
Ale ta chuť a síla to řešit a nastolit mír, je kde na míle daleko....
Možná, kdybych tu snahu zahlédla u něj....ale tuším, že je na tom tak nějak podobně jako já. Tím spíš, že vůbec nechápe moje pocity a myšlenky. Stále si jen obhajuje tu svoji zaručenou pravdu....
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsC
Těsto:
Ze 7 bílků ušleháme sníh a do něho vmícháme 180 g mletých ořechů a stejné množství cukru. Vzniklou hmotu naneseme na vymazaný a moukou vysypaný plech a v troubě spíše usušíme než upečeme.
Krém:
200 g másla utřeme se 3 žloutky a trochou cukru. Do vzniklé pěny přidáme nadrobno nakrájený ananas z kompotu.
Usušené těsto rozdělíme na dva stejné díly. Jednu část namažeme krémem a druhou částí přiklopíme.
Řezy krájíme teplým nožem.
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsC
Ingredience:
250 g polohrubé mouky
250 g cukru
250 g Hery
250 g rozmixovaných banánů
4 vejce
prášek do pečiva a vanilkový cukr
Postup:
Heru utřeme s cukrem do pěny a postupně přidáváme žloutky, mouku s vanilkovým cukrem a prášek do pečiva. Nakonec přidáme rozmixované banány a sníh z bílků.
Pracujeme rychle, banány by zhnědly.
Nalijeme do vymazané a vysypané formy a pečeme při teplotě 150 stupňů asi 1 hodinu.
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsC
Co je vlastně líbání? Dotyky rtů na rty nebo na jiné části lidského těla.
Traduje sem, že je to jedna z nejvíce vzrušujících věcí, které kdy lidstvo vymyslelo.
Vymyslelo? No, to opravdu nevím, protože je dokázáno, že existovalo již v době, kdy jsme byli více opice než člověk!
Prý dokonce vzniklo z očichávání, stejně jako u zvířat. I tak známý člověk jak byl Sigmund Freud se tímto zabýval.
Líbání je věc zcela intimní, jelikož lidé, kteří se líbají, si bývají většinou blízcí. Líbání totiž tento pocit blízkosti vyvolává.
Při líbání se do krve uvolňují určité látky, které působí zcela antidepresivně!
Proč nás líbání tak vzrušuje?
Pokožka rtů je o mnoho tenčí než jinde na těle a také dochází k většímu prokrvení rtů. To ještě zvyšuje jejich citlivost.
Líbání také podporuje tvorbu pohlavních hormonů a to samozřejmě zvyšuje touhu po milování.
Pokud se někdo líbat nechce, je spíše uzavřené povahy a má strach z pocitu sdílet sám sebe s někým jiným.
Je líbání zdravé?
Ano, díky bakteriím a virům, které si při líbání partneři vymění, si jejich tělo vyrobí protilátky!
Zároveň namáháme obličejové svaly, které tím posilujeme a zabraňujeme tvoření vrásek, tím pádem vypadáme mladší a šťastnější.
Vlastně zabraňujeme i tvorbě zubního kazu, protože ve slinách, které se při líbání tvoří, je obsažen fosfor a vápník.
Při líbání můžeme použít různé techniky, líbat můžeme na různá místa těla, funguje jako součást milování.
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsC
Když se mladá holka nebo i zralá žena zaláskuje, v mnoha případech nevidí, neslyší.
Snad z toho pocitu štěstí, že není sama, snad z přemíry lásky, začne doslova blbnout a přehlíží, co by přehlédnout neměla.
Když i někdy nepřehlédne, řekne si: kvůli mně přestane a změní se. Chyba lávky, nezmění!
Nepřehlížejme jejich chyby, nemusí se nám to vyplatit. A kdo se může za tím "milujícím mužem" skrývat?
Násilník: vždy budou existovat muži, kteří mají sklony k agresivnímu chování, většinou jsou to cholerici. Neumí se ovládat a vztek si vybíjejí na někom slabším = ženě! Zajímavé na nich je, že tato jejich vlastnost vůbec nesouvisí s inteligencí. Mohou to být i lékaři, profesoři, vysocí bankovní úředníci.
Jakmile vás ještě ve stavu zamilovanosti fyzicky napadne (facka), vycouvejte z toho vztahu co nejrychleji!!
Alkoholik: začíná to jedním nebo dvěma pivy denně v hospodě s kamarády. Ty jsou pak prokládány něčím tvrdším, pak ještě jeden před spaním a je tu závislák jak vyšitý!
Určitě nechcete chlapa, který je denním návštěvníkem hospod a když přijde domů, lehne a spí.To v tom lepším případě, někdy to kombinuje s fyzickým násilím.
Nevěřte, že kvůli vám přestane. I léčení chce moc silnou vůli!
Ženatý: někdy ani netušíme, že muž našeho srdce je již zadaný. Když to praskne, uslyšíme, že jeho manželství je jen formální kvůli dětem, ke své ženě nic necítí. Většina těchto mužů se nikdy ani rozvést nechce.Proč také? Mají již vše, ženu, auto, děti, byt, chatu, zkrátka pohodlíčko! Pokud to nevzdáte, po letech zjistíte, že vaše nejlepší léta jsou pryč, obětovala jste je člověku, který za to nestál.
Děvkař: snadno říká krásná slovíčka, bývá elegantní, je galantní. To nejhorší, co vás může potkat, je, že si ho vezmete. Ztratí o vás zájem a jde za jiným povyražením a vám zůstanou jen oči pro pláč!
Pokud jste si ho ještě nevzala, pozorujte, zda se otáčí za každou ženou, probodává ji smyslnými pohledy a flirtuje s ní. Rychle od něho pryč!!
Žárlivec: když jste se poznali, dělalo vám dobře, že vás chce mít jen pro sebe a běda, když se ve vaší blízkosti objeví jiný, byť neznámý muž! Zpočátku je to docela příjemné.
Ale při představě, že vás doslova hlídá, prohlíží vaše kapsy a záznamy, zakazuje jít na kávu s kamarádkami a dokonce vás sleduje, by vám měla naskočit husí kůže. Tak dámy pozor, první příznaky jsou nenápadné, důsledky hrozivé!!
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsCTanga nosím ráda... Jsou pohodlná, sexy, a dělají hezký zadeček :-)Dnes jsem narazila na širokou nabídku těchto mini pidi kalhotek... Vybrala byste si? A co vy pánové: líbí se vám na partnerce tanga?
http://roza.svet-nakupu.cz/
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsCA kdo je u tebe na prvním místě? Maminka, nebo já.... ??? Asi každá žena očekává, že to bude právě ona, nikoli její tchyně, kdo bude u muže číslo jedna. Jenže statistiky ukazují, že tomu tak zdaleka není. Ať si chlapi tvrdí co chtějí, vždy (u většiny z nich) je v krizové situaci matka na prvním místě. Ve chvíli, kdy se bude muset rozhodnout, dá přednost právě jí.
Ukázková situace u nás doma:
A) potřebuji s něčím pomoci, něco mám naplánováno
B) v ten samý den zavolá JEHO MATKA, že něco potřebuje
Výsledek?
Já samozřejmě počkám.... Jak jinak, že....
Skutek předchází věta typu: Radši k ní pojedu, abych pak neposlouchal zbytečný řeči...
A že to třeba manželce vadí? To už je věc vedlejší. Však ona se s tím nějak vyrovná. Kdežto matka by to určitě nepochopila....
Problém je, že ne každá má tu trpělivost být vždy TA DRUHÁ. A to si řada můžú neuvědomuje, nebo uvědomit ani nechce....
† 25. 12. 2008 | kód autora:
xsC
Vážení návštěvníci,
vítejte co nejsrdečněji na tomto novém blogu, který je doslova a dopísmene ještě v plenkách ...
Časem zde najdete řadu článků, obrázků a zamyšlení, které Vás (snad) zaujmou.
Těším se na Vaše návštěvy a ještě více na Vaše návraty
BYLY PŘIDÁNY OBRÁZKY DO GALERIE !!!
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
